V předchozích článcích jsem vysvětlil, proč jsem se po měsících mlčení rozhodl znovu veřejně promlouvat. Psal jsem o tom, že nechci vést veřejné války, nechci nahrazovat práci soudu diskusí na sociálních sítích a nechci znovu rozdmýchávat emoce jen proto, abych na sebe upoutal pozornost.

Přesto považuji za nutné postupně vysvětlovat souvislosti, které podle mého názoru ve veřejném obrazu kauzy Glocin chybí.

Rozumím tomu, že téma Glocinu je pro mnoho lidí bolestivé. Vím, že za ním nejsou jen čísla, smlouvy, policejní dokumenty a mediální titulky, ale konkrétní lidé, jejich očekávání, zklamání a často i velmi osobní příběhy. Právě proto nechci psát lehkovážně, útočně ani zkratkovitě.

Jenže pokud má být veřejnost schopna udělat si na celou věc alespoň trochu spravedlivější pohled, nemůže slyšet pouze jednu větu, jeden titulek nebo jednu mediální konstrukci.

Jednou z tezí, která se ve veřejném prostoru objevila po sdělení obvinění, je tvrzení, že prostředky klientů nebyly použity k deklarovanému účelu. Současně se objevuje tvrzení, že projekt Glocin neměl reálnou ekonomickou podstatu.

Obě tyto věty znějí velmi silně.

Podle mého názoru je však nelze férově posuzovat bez toho, aby se nejprve popsalo, jak celý obchodní řetězec skutečně fungoval. Jaký účel byl u konkrétní transakce deklarován? Na základě jaké smlouvy klient jednal? Co měl za svou platbu nebo za své TRN obdržet? Komu vlastně v konkrétním případě poskytoval fiat peníze? Glocinu, eBit systému, jinému klientovi, obchodníkovi, nebo už do Glocinu převáděl pouze dříve získané TRN?

A pokud se má hodnotit ekonomická podstata projektu, pak je nutné položit ještě jednu zásadní otázku: z čeho měly podle smluv vznikat výnosy?

Právě zde se dostáváme k dokumentu, který ve veřejném obrazu podle mého názoru téměř chybí: ke Korporátní smlouvě.

Nestačí jednoduchý příběh: klient poslal peníze Glocinu

Když se o Glocinu mluví veřejně, často vzniká dojem, že celý systém fungoval velmi jednoduše: klient poslal peníze Glocinu a Glocin měl tyto peníze použít k nějaké deklarované investiční činnosti.

Jenže takové zjednodušení podle mého názoru neodpovídá celé realitě.

V projektu Glocin existovalo více smluvních, technických a obchodních vrstev. Klient mohl získat TRN několika způsoby. Mohl využít příkazní smlouvu k nákupu voucherů TRN. Mohl pracovat s eBit peněženkou. Mohl směnit fiat prostředky na Teuron v rámci eBit systému. Mohl své TRN převádět mezi eBit peněženkou a portálem Glocin. Podle mého názoru mohl TRN získat také od jiného klienta nebo obchodníka.

Teprve poté mohl tyto TRN použít v portálu Glocin, například prostřednictvím smlouvy FIX20.

To je zásadní rozdíl.

Pokud klient do Glocinu nevkládal fiat peníze, ale již dříve nabyté TRN, nelze takový vztah automaticky popisovat jako situaci, kdy Glocin od klienta přijal fiat peníze a ty nepoužil k deklarovanému účelu.

U každé transakce je nutné nejprve zjistit, co přesně bylo jejím předmětem.

Co byla příkazní smlouva k voucheru TRN

Začněme u první vrstvy: u příkazní smlouvy k nákupu voucherů TRN.

Podle této smlouvy nebyl jejím předmětem neurčitý slib. Účelem smlouvy bylo provést za klienta, jeho jménem, nákup voucherů TRN. Smlouva zároveň pracovala s tím, že nákupem a převedením voucherů ve prospěch klienta je smlouva naplněna.

To je pro pochopení věci velmi důležité.

Pokud klient podle této smlouvy uhradil platební předpis proto, aby mu byly obstarány vouchery TRN, pak je nutné hodnotit právě tento deklarovaný účel. Ne obecnou představu. Ne mediální zkratku. Ale konkrétní smluvní vztah.

Klient měl zaplatit za obstarání TRN. Cena jednoho voucheru TRN byla stanovena na 1 EUR. Po úhradě měly být vouchery připsány do online systému, kde k nim měl mít klient přístup.

Podle mého pohledu je proto zavádějící paušálně říkat, že prostředky nebyly použity k deklarovanému účelu, aniž by se nejprve zkoumalo, zda klient v konkrétním případě za svou platbu skutečně obdržel to, co bylo v příkazní smlouvě deklarováno — tedy vouchery TRN.

Pokud klient zaplatil za obstarání TRN a TRN mu byly následně připsány na jeho obchodní účet, pak byla tato konkrétní část smluvního vztahu splněna způsobem, který smlouva předpokládala.

Výše uvedeným pohledem však netvrdím, že tím jsou vyřešeny všechny otázky Glocinu. Nejsou. Tvrdím pouze to, že bez tohoto základního rozlišení nelze spravedlivě hodnotit použití prostředků klientů.

Teuron nebyl jen interní položkou Glocinu

Další důležitá věc, která podle mého názoru ve veřejném obrazu téměř chybí, je role eBit systému a Teuronu.

Pokud bychom se na TRN dívali pouze jako na číslo zobrazené v portálu Glocin, mohlo by to na první pohled působit, že šlo jen o interní evidenci jedné firmy. Jenže dostupné materiály ukazují širší obraz.

Teuron byl prezentován jako stabletoken navázaný na euro v poměru 1:1 a jako token založený na technologii ERC20. Nebyl tedy prezentován pouze jako interní bod nebo účetní položka v portálu Glocin. V materiálech byl spojován s ekosystémem eBit a s možností směny mezi fiat měnami a Teuronem.

To je podstatné.

Systém eBit byl prezentován jako platební a směnárenská peněženka. Měl umožňovat výměnu FIAT–Teuron i Teuron–FIAT. Teuron měl sloužit také k přenosu prostředků mezi ekosystémem eBit a portálem Glocin.

Tím vznikal obchodní řetězec, který nelze přeskočit.

FIAT prostředky se mohly nejprve objevit v eBit systému. Tam mohly být směněny za Teurony. Teurony pak mohly být převedeny do portálu Glocin. A teprve v portálu Glocin s nimi mohl klient dále nakládat podle produktů, které tam byly dostupné.

Takový mechanismus je úplně jiný než zjednodušená představa, že každý klient vždy poslal fiat peníze přímo Glocinu.

eBit jako peněženka a směnárenský mechanismus

Podle materiálů, které k eBit systému existovaly, šlo o aplikaci, v níž mohl uživatel pracovat s fiat prostředky, kryptoměnami a tokeny. Uživatel si mohl dobít fiat účet, směnit fiat prostředky na Teuron, převést Teuron do portálu Glocin, případně provést opačný postup a směnit Teuron zpět na fiat měnu.

Právě tato vrstva je podle mého názoru zásadní.

Pokud klient získal TRN v eBit peněžence a následně je převedl do Glocinu, pak Glocin v takové operaci nemusel vůbec přijmout fiat peníze klienta. Glocin mohl v navazujícím vztahu pracovat až s TRN jako digitální hodnotou, kterou klient do portálu převedl.

To je nutné rozlišovat.

Veřejnost dnes často slyší jednoduchý příběh o penězích. Jenže část vztahů uvnitř systému mohla probíhat nikoli jako přímý tok fiat peněz od klienta ke Glocinu, ale jako pohyb TRN mezi jednotlivými účty, peněženkami a navazujícími produkty.

Pokud se má férově hodnotit, co se stalo, je nutné sledovat celý řetězec. Ne pouze jeho poslední článek.

TRN mohly obíhat i mezi klienty a obchodníky

Další důležitou otázkou je, zda jedinou cestou, jak získat TRN, byla platba přímo Glocinu.

Podle mého pohledu nikoli.

Klienti mohli TRN získat různými způsoby. Mohli je získat přes Glocin na základě příkazní smlouvy. Mohli je získat přes eBit systém. Mohli je získat od jiného klienta. Mohli je získat také od obchodníka nebo jiné osoby, která s TRN v rámci systému pracovala.

A pokud klient získal TRN mimo přímou platbu Glocinu a následně je pouze převedl do portálu Glocin, pak je zavádějící automaticky předpokládat, že Glocin u takové operace obdržel fiat peníze.

Tuto část fungování systému nepopisuji jako teoretickou možnost, ale jako součást prostředí, se kterým mnoho klientů Glocinu samo pracovalo. Právě proto považuji za důležité ji připomenout: TRN nebyly vnímány jen jako položka v jedné smlouvě, ale jako hodnota, se kterou bylo možné v rámci navazujících systémů dále nakládat.

Právě tato otázka mění pohled na větu, že prostředky klientů nebyly použity k deklarovanému účelu. Nejprve je totiž nutné zjistit, zda Glocin v konkrétní situaci vůbec nějaké fiat prostředky klienta přijal.

Pokud nepřijal fiat peníze, ale až TRN jako předmět navazujícího smluvního vztahu, pak je třeba hodnotit úplně jiný právní a obchodní vztah.

FIX20 nebyl podle svého textu zápůjčkou fiat peněz

Tím se dostávám ke smlouvě FIX20.

Podle vzoru smlouvy FIX20 nebyl předmětem zápůjčky převod českých korun, eur ani jiné fiat měny. Předmětem zápůjčky byly Vouchery TRN.

Klient jako zapůjčitel měl přenechat Glocinu jako vydlužiteli zápůjčku ve Voucherech TRN. Glocin se měl zavázat tyto TRN vrátit do 24 měsíců spolu s úrokem. Úrok byl sjednán jako 20 % p.a. a měl být evidován a vyplácen v TRN do obchodního účtu klienta v intranetu.

Smlouva zároveň počítala s tím, že klient musí mít v intranetu dostatek disponibilních TRN. Bez nich by smlouvu nemohl uzavřít. Okamžikem uzavření smlouvy mělo dojít k automatickému převodu zápůjčky z obchodního účtu klienta na obchodní účet Glocinu jako vydlužitele.

To je znovu velmi důležité rozlišení.

U smlouvy FIX20 nebylo rozhodující, odkud klient původně získal TRN. Rozhodující bylo, že v okamžiku uzavření smlouvy měl v systému disponibilní TRN a tyto TRN Glocinu zapůjčil.

Z tohoto pohledu nelze každou smlouvu FIX20 automaticky vykládat jako přijetí fiat peněz Glocinem.

Korporátní smlouva: dokument, na kterém stála ekonomická podstata projektu

Tím se dostávám k otázce, která je podle mého názoru pro pochopení Glocinu zcela klíčová.

Pokud policie nebo média tvrdí, že projekt neměl reálnou ekonomickou podstatu, pak nelze tuto otázku hodnotit jen pohledem na klientský portál, na zůstatky TRN nebo na konečný kolaps projektu.

Je nutné se podívat na dokument, který měl určovat, odkud měly prostředky pro plnění závazků vůči klientům vznikat.

Tím dokumentem byla Korporátní smlouva.

Nebyla to okrajová dohoda. Nebyl to marketingový materiál. Nebyl to dokument vytvořený dodatečně pro obhajobu. Byla to smlouva, která od počátku tvořila právní a ekonomický rámec projektu Glocin.

Právě Korporátní smlouva vymezovala role subjektů zapojených do projektu. Glocin v tomto modelu nevystupoval pouze jako prodejce nějakého produktu. Vystupoval jako zúčtovací centrum a smluvní partner klientů. Provozním partnerem, na kterém měla stát výnosová část projektu, byla společnost BIT.NXT.

Podle smluvního rámce měly být klientské kontrakty a bloky výpočetního výkonu navázány na provozní činnost datových center a na činnost provozního partnera. Společnost BIT.NXT měla podle Korporátní smlouvy přijímat prostředky navázané na pronajaté bloky výpočetního výkonu, zajišťovat provozní a ekonomickou stránku modelu a podle sjednaných pravidel vracet jistinu a vyplácet výnosy.

To je zásadní rozdíl oproti jednoduchému obrazu, že Glocin pouze přijímal peníze klientů bez jakéhokoli ekonomického základu.

Ekonomická podstata projektu podle mého názoru nestála na libovolném slibu. Stála na smluvním závazku provozního partnera. Právě z plnění Korporátní smlouvy měly plynout prostředky, z nichž Glocin mohl plnit své závazky vůči klientům, obchodníkům i celému systému.

Pokud tedy dnes někdo tvrdí, že žádná ekonomická podstata neexistovala, musí se podle mého názoru nejprve vypořádat s otázkou, jakou roli měla Korporátní smlouva, jak byla nastavena, jak byla po určitou dobu plněna, jaké závazky z ní vznikaly, kdo měl tyto závazky plnit a co se stalo ve chvíli, kdy provozní partner podle mého pohledu plnit přestal.

Bez této otázky nelze Glocin spravedlivě pochopit.

Nelze přeskočit smlouvu, která určovala zdroj výnosů, a potom tvrdit, že žádný zdroj výnosů neexistoval.

Nelze přeskočit roli BIT.NXT a potom celý model zredukovat jen na vztah klient versus Glocin.

A nelze přeskočit období, kdy se podle smluvní evidence systém plnil, a začít celý příběh vykládat až od okamžiku jeho kolapsu.

Tím netvrdím, že Korporátní smlouva sama o sobě odpovídá na všechny otázky. Neodpovídá. Je však klíčem k pochopení toho, proč jsem já jako ředitel Glocinu, obchodníci i klienti mohli vycházet z přesvědčení, že projekt má smluvně nastavený ekonomický základ.

Jestliže se později ukázalo, že provozní partner své závazky neplnil nebo nebyl schopen plnit v rozsahu, v jakém měl, je to velmi vážná otázka.

Ale je to jiná otázka než tvrzení, že žádná ekonomická podstata neexistovala od počátku.

Proč je tím zpochybněna jednoduchá věta o nepoužití prostředků

Když se řekne, že prostředky klientů nebyly použity k deklarovanému účelu, zní to jednoduše. Jenže u Glocinu podle mého názoru jednoduchý pohled nestačí.

Je nutné rozlišit minimálně několik situací.

Jiná situace je, když klient zaplatil Glocinu podle příkazní smlouvy za obstarání TRN.

Jiná situace je, když klient získal TRN v eBit systému směnou za fiat prostředky.

Jiná situace je, když klient získal TRN od jiného klienta nebo obchodníka.

Jiná situace je, když klient převedl své TRN do portálu Glocin.

Jiná situace je, když klient následně tyto TRN zapůjčil Glocinu prostřednictvím smlouvy FIX20.

A ještě jiná otázka je, z čeho měly podle vnitřního ekonomického rámce vznikat výnosy, které měly umožňovat plnění závazků vůči klientům. Právě zde vstupuje do hry Korporátní smlouva s BIT.NXT.

Každá z těchto situací má jiný právní, technický i ekonomický význam. Nelze je slít do jedné věty.

Právě proto považuji za nutné vrátit do veřejné debaty celý obchodní řetězec, který se z ní podle mého názoru vytratil.

Pokud klient podle příkazní smlouvy zaplatil za obstarání TRN a TRN obdržel, je to jedna otázka.

Pokud klient získal TRN přes eBit a do Glocinu převedl už pouze TRN, je to druhá otázka.

Pokud klient podle FIX20 zapůjčil Glocinu TRN, nikoli fiat peníze, je to třetí otázka.

A pokud má někdo tvrdit, že projekt neměl ekonomickou podstatu, musí se podle mého názoru vypořádat také s Korporátní smlouvou, která měla výnosovou část projektu smluvně zajišťovat.

Neříkám, že tím mizí všechny otázky

Chci být v tomto bodě velmi přesný.

Tímto článkem netvrdím, že kolem Glocinu neexistují žádné další otázky. Existují. A jsou vážné.

Týkají se pozdějšího vývoje projektu, ekonomického zajištění, prezentace výnosů, role jednotlivých osob, reálnosti některých informací, fungování navazujících produktů i samotného konce projektu.

Netvrdím ani to, že konec Glocinu nebyl pro mnoho lidí bolestivý. Byl. A chápu, že mnoho lidí cítí zklamání, ztrátu důvěry a v řadě případů i oprávněnou potřebu slyšet odpovědi.

Tento článek ale řeší jednu konkrétní věc.

Řeší otázku, zda lze paušálně tvrdit, že prostředky klientů nebyly použity k deklarovanému účelu, aniž by se nejprve popsalo, jaký smluvní vztah klient uzavíral, jak TRN získal, zda Glocin v dané situaci vůbec přijal fiat prostředky, nebo zda pracoval až s TRN jako digitální hodnotou.

A současně řeší otázku, zda lze tvrdit, že projekt neměl ekonomickou podstatu, aniž by se veřejně vypořádala Korporátní smlouva, tedy dokument, který určoval roli provozního partnera, mechanismus výnosů a ekonomický rámec celého projektu.

Podle mého názoru takové zjednodušení spravedlivé není.

Kdo byl zdrojem informací o ekonomickém zajištění

S tím souvisí ještě jedna velmi důležitá věc.

Pokud se dnes řeší, zda některé informace o ekonomickém zajištění projektu, těžbě, datovém centru, schopnosti generovat výnosy nebo navazujících produktech odpovídaly realitě, je nutné zkoumat, odkud tyto informace pocházely.

Kdo je vytvářel.

Kdo je předával.

Kdo je měl ověřovat.

Kdo jim věřil.

A kdo na jejich základě jednal.

Nelze automaticky přeskočit celý obchodní řetězec a z případné nepravdivosti jedné části dovozovat podvodný úmysl všech osob, ve všech obdobích a u všech produktů.

Toto nepíšu proto, abych dnes veřejně označoval viníky. To nechci. A ani to v tuto chvíli nepovažuji za správné.

Píšu to proto, že pokud má být věc skutečně objasněna, musí být objasněna v celé své časové, smluvní, technické i obchodní souvislosti.

Nestačí začít u konce a zpětně jím vysvětlit úplně všechno.

Co podle mě v mediálním obrazu chybí

Ve veřejném obrazu dnes podle mého názoru chybí několik zásadních vrstev.

Chybí vysvětlení, že TRN nebyly prezentovány pouze jako interní položka Glocinu.

Chybí vysvětlení role eBit systému jako peněženky a směnárenského mechanismu.

Chybí rozlišení mezi příkazní smlouvou k nákupu voucherů TRN a smlouvou FIX20.

Chybí otázka, jak klient konkrétní TRN nabyl.

Chybí otázka, zda Glocin u konkrétní smlouvy přijal fiat peníze, nebo až TRN.

Chybí vysvětlení, že FIX20 byl podle svého textu postaven jako zápůjčka ve Voucherech TRN.

A především chybí vysvětlení Korporátní smlouvy, která měla podle smluvního nastavení určovat ekonomický zdroj výnosů a roli provozního partnera BIT.NXT.

Bez těchto vrstev se může veřejnosti jevit celý příběh jednoduše: lidé poslali peníze, ty zmizely a tím je vše vysvětleno.

Jenže podle mého názoru takto jednoduché to nebylo.

Proč o tom píšu

Vím, že někteří lidé se ptají, proč o tom znovu píšu. Jestli tím jen znovu neotevírám staré rány. Jestli tím znovu nevyvolávám emoce.

Rozumím těmto otázkám.

Ale mlčení by dnes znamenalo, že veřejný obraz celé věci bude dál vznikat beze mě. Bez mého pohledu. Bez vysvětlení dokumentů, podle kterých byly smluvní vztahy nastaveny. Bez popisu systému, ve kterém TRN fungovaly. Bez časové osy. Bez rozlišení jednotlivých produktů. A také bez Korporátní smlouvy, která podle mého názoru tvořila ekonomický základ celého projektu.

A to nepovažuji za správné.

Nechci tímto článkem nikoho provokovat. Nechci nikoho napadat. Nechci nikomu brát jeho bolest ani zkušenost. Chci pouze postupně vysvětlovat, co podle mého názoru ve veřejném prostoru chybí.

Vedle emocí musí zaznít také kontext.

Vedle titulků musí zaznít také smlouvy.

Vedle obvinění musí zaznít také časová osa.

A vedle tvrzení, že neexistovala ekonomická podstata, musí zaznít také otázka Korporátní smlouvy.

Závěr

Tento článek není rozsudkem. Není ani kompletní obhajobou. Je jedním z prvních věcných kroků k tomu, aby se o Glocinu nemluvilo pouze ve zkratkách.

Pokud se má hodnotit, zda prostředky klientů byly použity k deklarovanému účelu, začněme tím, co bylo v konkrétním vztahu skutečně deklarováno.

U příkazní smlouvy k voucheru TRN byl účel popsán jako obstarání voucherů TRN pro klienta. Pokud klient za tímto účelem zaplatil a TRN obdržel, je nutné tuto skutečnost zohlednit.

Pokud klient získal TRN v eBit systému, od jiného klienta nebo od obchodníka a do Glocinu následně převedl už pouze TRN, je nutné zohlednit i to.

Pokud podle smlouvy FIX20 zapůjčil Glocinu TRN, nikoli fiat peníze, nelze tuto smlouvu automaticky popisovat jako prosté přijetí peněz Glocinem.

A pokud má být férově posuzováno, zda měl Glocin ekonomickou podstatu, nelze se dívat jen na portál, na klientské smlouvy nebo na konečný kolaps projektu. Je nutné posoudit také Korporátní smlouvu, protože právě ta určovala, odkud měly přicházet výnosy a kdo měl nést provozní odpovědnost za jejich generování.

Právě proto budu v dalších článcích postupně vysvětlovat jednotlivé části tohoto řetězce: příkazní smlouvu, eBit systém, Teuron, FIX20, Korporátní smlouvu i otázku, kdy a proč se tento řetězec začal lámat.

Ne proto, abych rozdmýchával emoce.

Ale proto, aby vedle emocí zazněl také kontext.

Aleš Kohoutek
9. září 2026