V prvním článku jsem vysvětlil, proč jsem se po měsících mlčení rozhodl znovu veřejně promluvit.

Ve druhém jsem psal o vlastní cestě. O rozhodnutí pokračovat i ve chvíli, kdy člověk neví, kdo mu bude rozumět, kdo jej podpoří a kdo ho předem odsoudí.

Nyní považuji za správné říct konkrétněji, čemu se chci věnovat v dalších textech.

Nechci však znovu vyprávět celý příběh Glocinu od samého začátku. Na tomto blogu už existuje sedmidílná série, ve které jsem popsal vznik projektu, jeho původní myšlenku, rozdělení úloh mezi jednotlivé společnosti, první úspěšné roky, postupné problémy, rozpad spolupráce, insolvenční řízení i svůj dnešní pohled na chyby, kterých jsem se dopustil.

Samostatné články jsem věnoval také lidem, kteří v projektu zastávali významné pozice, reakcím na mediální výstupy a možnostem, jak hledat alespoň částečné řešení pro bývalé klienty.

Nemá proto smysl psát totéž znovu.

Má však smysl vrátit se k otázkám, které po sdělení obvinění získaly nový význam. K otázkám, které dosud nebyly dostatečně doloženy nebo byly ve veřejném prostoru zjednodušeny natolik, že se z mnohaletého a složitého příběhu stalo několik silných vět a jednoznačných nálepek.

Neúspěch projektu a trestný úmysl nejsou totéž

Výsledek projektu Glocin nelze popírat.

Společnost nakonec nedokázala splnit všechny své závazky související zejména se zajištěním směny voucherů TRN za fiat měnu. Projekt skončil v insolvenci a mnoho lidí utrpělo ztrátu. Věřili tomu, co Glocin představoval, a jejich důvěru se nepodařilo ochránit.

Jakou roli v tomto vývoji sehrála rozhodnutí a jednání jednotlivých spoluzakladatelů a dalších odpovědných osob, chci popsat v samostatných článcích a doložit příslušnými dokumenty.

Ani po letech tuto skutečnost nezlehčuji. Jako člověk, který se na vedení projektu významně podílel, nesu svůj díl manažerské a morální odpovědnosti.

To ale ještě neodpovídá na otázku trestní odpovědnosti.

Je rozdíl mezi případně chybným rozhodnutím, nedostatečnou kontrolou obchodních partnerů, nezvládnutým řízením finanční krize a vědomým úmyslem vytvořit od počátku podvodný projekt. Stejně tak je rozdíl mezi morální odpovědností vůči lidem a závěrem, že konkrétní člověk úmyslně spáchal trestný čin.

Právě toto rozlišení se dnes z veřejné debaty téměř vytrácí.

Nechci svou odpovědnost zmenšovat. Chci ji však přesně vymezit. Nehodlám se vyhýbat odpovědnosti za rozhodnutí, na nichž jsem se skutečně podílel. Současně ale nemohu přijmout odpovědnost za rozhodnutí, úmysly a jednání, které nebyly moje.

V dalších článcích se proto chci vrátit ke konkrétním otázkám: kdo měl v jednotlivých obdobích jaké pravomoci, kdo kontroloval příslušné společnosti, technologie a účty, kdo měl povinnost vytvářet výnosy a předkládat jejich vyúčtování a jaké informace byly v určité chvíli skutečně dostupné.

Co klienti Glocinu skutečně pořizovali

Jednou z nejdůležitějších otázek bude samotná právní podstata vztahu mezi Glocinem a jeho klienty.

V policejních i mediálních textech se opakovaně objevují výrazy jako „prostředky klientů“, „klientské peníze“, „vklady“ nebo „peněžní zápůjčky“. Takové formulace mohou vytvářet dojem, že klienti svěřovali Glocinu své peníze do správy nebo že společnosti poskytovali peněžní půjčky.

Tak ale smluvní model nastaven nebyl.

Klienti za své platby pořizovali vouchery TRN a objednané vouchery také obdrželi. Peníze uhrazené jako cena za vouchery TRN byly podle smluvního modelu příjmem společnosti GLOCIN LIMITED a stávaly se součástí jejího majetku. Pokud následně vznikal zápůjční vztah, jeho předmětem byly tokeny TRN, nikoliv původně uhrazené peněžní prostředky.

Nejde o slovíčkaření. Jde o podstatný rozdíl v právní povaze celého vztahu.

Toto vysvětlení současně neznamená, že Glocin neměl vůči klientům další smluvní závazky. Měl je a nakonec je nedokázal v plném rozsahu splnit. Přesné pojmenování smluvního modelu proto nesmí sloužit ke zlehčování ztrát lidí.

Pokud ale mají být události posuzovány spravedlivě, musí být přesně popsáno, co klienti kupovali, co obdrželi, co případně dále zapůjčovali a jaké závazky z jednotlivých smluv vznikaly.

Nelze všechny tyto vztahy sloučit do jednoduché věty, že lidé poslali Glocinu peníze a někdo jim je vzal.

V některém z dalších textů proto chci tento smluvní model vysvětlit podrobněji a doložit jej konkrétními dokumenty.

Co jsem věděl tehdy a co vím až dnes

Každé rozhodnutí by mělo být posuzováno také podle informací dostupných v době, kdy bylo přijato.

Dnes znám skutečnosti, které jsem během fungování projektu neznal. Vidím souvislosti, které mi tehdy unikaly. Vím také, že jsem některým lidem důvěřoval déle, než bylo rozumné, a že jsem měl mnohem důsledněji vyžadovat dokumenty, kontrolovat plnění smluvních povinností a reagovat na první varovné signály.

To jsou moje chyby a nechci před nimi utíkat.

Něco jiného je ale vědět dnes, jak celý příběh dopadl, a něco jiného je rozhodovat se v situaci, kdy projekt několik let reálně fungoval, klienti dostávali sjednaná plnění a navzdory některým vážným komplikacím existovaly dokumenty i další skutečnosti podporující mé tehdejší přesvědčení, že obchodní model má skutečný ekonomický základ.

Tomuto přesvědčení podle mého názoru nasvědčovala také konkrétní zjištění zaznamenaná policejním orgánem v usnesení z roku 2020, ke kterému se vrátím v samostatném článku.

Proto se chci postupně vracet k časové posloupnosti událostí. Ne proto, abych zpětně vytvářel výhodnější verzi minulosti, ale proto, aby jednotlivá rozhodnutí nebyla hodnocena pouze podle konečného výsledku.

Bude důležité rozlišovat, co jsem v konkrétní době věděl, co mi bylo prezentováno obchodními partnery, co jsem mohl ověřit a co se podařilo zjistit až po rozpadu spolupráce.

Člověk ukrytý za mediální nálepkou

Veřejnost mě dnes zpravidla nepoznává jako bývalého ředitele společnosti GLOCIN LIMITED ani jako člověka, který se více než třicet let pohyboval v podnikání.

V mediálních článcích bývám opakovaně představován především jako „několikrát odsouzený bývalý spolupracovník Radovana Krejčíře“, „Krejčířův exparťák“, „člen jeho gangu“ nebo dokonce „bývalý komplic“.

Tato nálepka se se mnou táhne déle než dvacet let. Vychází z dávné trestní kauzy spojované se jménem Radovana Krejčíře. Svou minulost nezakrývám, nepopírám svá pochybení ani odpovědnost za jednání, které tehdy posuzovaly soudy. Následky svých činů jsem nesl.

Za zásadně zavádějící však považuji dojem, který tato označení vyvolávají.

S Radovanem Krejčířem jsem se nikdy osobně nesetkal. Nikdy jsem s ním nehovořil, nepsal si s ním ani s ním neudržoval osobní nebo obchodní vztah.

Přesto jsem i po více než dvaceti letech veřejnosti představován způsobem, který vytváří představu, že jsem byl jeho blízkým partnerem, spolupracovníkem nebo člověkem z jeho bezprostředního okolí.

Opakování této nálepky má silný účinek. Ještě předtím, než se čtenář dostane k samotným skutečnostem kolem Glocinu, je mu nabídnut předem připravený obraz člověka z prostředí organizovaného zločinu. Minulost se tak nestává pouze jednou z informací v článku. Stává se rámcem, přes který má být posuzováno všechno, co následuje.

Takové označení vytváří dramatičtější titulky a nepochybně přitahuje větší pozornost. Současně ale odvádí pozornost od otázky, která by měla být pro nynější kauzu rozhodující: co se v Glocinu skutečně stalo a jaké důkazy existují o jednání jednotlivých lidí.

Více než dvacet let stará kauza nemůže být automatickým důkazem viny v událostech, které přišly o mnoho let později. Minulost člověka může být součástí jeho životního příběhu, ale nesmí nahrazovat důkazy o jeho současném jednání.

Nemohu změnit to, co se v mém životě stalo. Mohu o tom ale mluvit otevřeně a odmítnout, aby několik slov trvale nahradilo celou mou identitu.

Nejsem pouze jméno ze staré trestní kauzy. Nejsem mediální nálepka ani postava vytvořená pro atraktivní titulek.

Jsem také člověk, kterému v období po pádu Glocinu pokračoval obyčejný život – se ztrátami, které žádný titulek nedokáže popsat.

Osobní ztráty, o kterých se nepíše

Pád projektu nezasáhl pouze moji profesní pověst. Odehrával se v období, které pro mě přineslo také těžké osobní tragédie.

V červenci 2023 tragicky zemřel můj nejstarší syn Jan. Dlouhé roky pracoval v Glocinu jako technický manažer, a byl tak součástí nejen mé rodiny, ale také projektu, kterému jsme oba věnovali významnou část svého života.

Jeho smrt nespojuji příčinně s kauzou Glocin a nechci ji používat jako argument ve své obhajobě. Byla však nejbolestivější událostí období, ve kterém se mi současně rozpadal profesní i osobní život.

Dlouhodobý mediální, klientský a psychický tlak zasáhl také můj partnerský vztah. Ani ten tuto zátěž nakonec nevydržel. Přišel jsem tak nejen o projekt, který jsem řadu let budoval, ale postupně také o velkou část osobního zázemí, o které jsem se dříve mohl opírat.

Nepíšu to proto, abych svou bolest porovnával se ztrátami klientů. Jejich zkušenost tím nechci zmenšovat.

Považuji však za poctivé připomenout, že za jménem z mediálního titulku se nachází skutečný člověk a skutečná rodina.

Čím se živím a čemu se dnes věnuji

Mediální obraz spojený s mým jménem mi výrazně ztížil návrat do běžného pracovního života.

Přes své vzdělání a dlouholeté zkušenosti s vedením společností a rozsáhlých projektů jsem obtížně hledal zaměstnání, které by odpovídalo mé předchozí kvalifikaci a praxi.

Nakonec jsem z nouze přijal práci skladového dělníka u jedné pražské stavební společnosti. Vedle práce ve skladu se manuálně podílím také na zakázce výměny těsnění hradidel protipovodňového systému hlavního města Prahy.

Není to práce odpovídající funkcím, které jsem zastával v minulosti. Je to však poctivá a užitečná práce a vykonávám ji odpovědně. Nestydím se za ni.

Člověk někdy musí přijmout, že začíná znovu a z úplně jiného místa, než na jakém se nacházel dříve.

Dnes nejsem vlastníkem ani statutárním zástupcem společnosti GLOCIN LIMITED. Nemám přístup k jejím bankovním účtům, peněžním prostředkům ani jiným aktivům a nemohu o nich rozhodovat. Svůj současný život financuji z vlastní práce.

Ani tuto skutečnost neuvádím jako důkaz neviny. Majetkové poměry člověka samy o sobě nerozhodují o trestní odpovědnosti.

Ukazují však část reality, která se do veřejného obrazu zpravidla nevejde.

Vedle svého zaměstnání jsem neopustil ani snahu hledat cestu, která by v budoucnu mohla přispět k alespoň částečnému uspokojení bývalých klientů Glocinu, jejichž smluvní nároky zůstaly nenaplněny.

Pokračuji proto v práci na projektu monetizace pohledávek. Jde o složitý a nejistý proces, jehož výsledek dnes nemohu slíbit. Není plně v mých rukou a závisí na řadě právních, ekonomických a organizačních podmínek.

Považuji však za svou morální povinnost tuto možnost dál prověřovat a pracovat na ní, dokud bude existovat reálná naděje na její uskutečnění.

Také o tomto projektu chci v některém z následujících článků napsat podrobněji. Ne proto, abych vytvářel další očekávání nebo dával sliby, které dnes nemohu zaručit, ale abych otevřeně vysvětlil, kde se tato snaha nachází, co už bylo vykonáno, jaké překážky před ní stojí a co od ní lze realisticky očekávat.

Vedle zaměstnání a hledání možného řešení pro bývalé klienty jsem se v posledním období začal intenzivně věnovat také hudební tvorbě.

Skládám a produkuji vlastní písně, do kterých často promítám témata lásky, ztráty, naděje, mezilidských vztahů i odvahy pokračovat. Ukázka jedné takové autorské písně s názvem „Tlukot mého srdce“, která je součástí souboru asi 250 skladeb si můžete pustit níže. Skladby tvořím tak, že si texty píši sám a skladbu výslednou pak dotvářím prostřednictvím hudební AI platformy SUNO.

„Tlukot mého srdce“ je intimní léčivá balada o bezpečném objetí, tichu, důvěře a lásce, která nemusí nic dokazovat. Jemný mužský hlas, klavír, violoncello a tlukot srdce vytvářejí noční prostor klidu, kde může milovaná žena odložit únavu, zavřít oči a jen být.

Hudba se pro mě stala způsobem, jak vyjádřit věci, které se někdy obtížně vysvětlují běžnými slovy. Není to útěk od reality. Je to prostor, ve kterém mohu zkušenosti posledních let proměnit v něco tvořivého a snad i srozumitelného pro další lidi.

Také této části svého současného života bych chtěl někdy věnovat samostatný článek – nejen tomu, jak mé písně vznikají, ale především tomu, proč jsem se k hudební tvorbě dostal a co pro mě dnes znamená.

Můj současný život tedy netvoří pouze práce ve skladu, manuální práce na stavbě nebo minulost spojená s Glocinem. Je v něm také pokračující snaha nalézt možnou cestu pro bývalé klienty a potřeba znovu něco vytvářet – tentokrát prostřednictvím hudby a slov.

Zajištění majetku zasáhlo také mou rodinu

V rámci trestního řízení byl postupně zajištěn prakticky veškerý významnější majetek, kterým jsem mohl disponovat. Zajištění mi znemožňuje tento majetek volně převádět, zatěžovat nebo s ním jinak nakládat.

Jedním z nejcitlivějších případů je nemovitost v Sedlišti ve Slezsku.

V červnu 2024 rozhodl policejní orgán podle § 79a odst. 1 trestního řádu mimo jiné o zajištění pozemku, který byl v době vydání usnesení v katastru stále veden na mého zesnulého syna Jana. Po jeho smrti se pozemek stal součástí dědického řízení a následně přešel do mého vlastnictví.

Na pozemku se nachází rozestavěný dům, který je bezprostředně spojen s životním zázemím rodiny, již po sobě Jan zanechal – jeho vdovy a syna, mého vnuka.

Policie v usnesení vyjádřila podezření, že nemovitost byla zhodnocena penězi pocházejícími z údajné trestné činnosti. S tímto závěrem se neztotožňuji.

Tento závěr podle mého názoru vychází mimo jiné z označení plateb přijatých za vouchery TRN jako „prostředků klientů“, přestože klienti podle uzavíraných smluv neposkytovali Glocinu peněžní zápůjčky, ale pořizovali vouchery TRN, které také obdrželi.

Zajištění nemovitosti není jejím propadnutím ani pravomocným rozhodnutím o původu majetku. Samotné policejní usnesení uvádí, že jde o dočasné omezení dispozičních práv, které může být podle dalšího vývoje důkazní situace zrušeno nebo omezeno.

Podrobnější rozbor tohoto usnesení, souvisejících peněžních toků a důvodů, proč policejní výklad nepovažuji za úplný, si zaslouží samostatný článek. Nechci tuto složitou otázku uzavírat několika větami.

Jak chci v dalších článcích postupovat

Nežádám nikoho, aby přijal mou verzi událostí pouze proto, že ji vyprávím vlastními slovy.

Stejně tak ale nepovažuji za správné, aby byla policejní podezření nebo mediální interpretace automaticky přijímána jako pravomocně prokázané skutečnosti.

V dalších článcích proto chci postupovat systematičtěji než dříve. Každý text by se měl věnovat jedné konkrétní otázce. Chci uvádět časovou posloupnost, pracovat s dokumenty a jasně rozlišovat mezi doloženým faktem, svou osobní vzpomínkou, názorem a právním hodnocením.

Pokud budu zveřejňovat dokument, vysvětlím, kdy vznikl, kdo jej vytvořil a do jakého kontextu patří. Nechci vytahovat jednotlivé věty, které by bez okolních souvislostí mohly působit jinak než v celém dokumentu.

Stejnou míru přesnosti očekávám také od tvrzení, která jsou směřována proti mně.

Nebudu zveřejňovat všechno. Některé skutečnosti patří do trestního řízení a musí být nejprve projednány s obhájcem. Jiné dokumenty obsahují osobní údaje, obchodní informace nebo skutečnosti týkající se dalších lidí. Jejich práva nemohu přehlížet jen proto, že se potřebuji bránit.

Nebudu také reagovat na každou urážku, komentář nebo provokaci. Smyslem těchto článků není vytvářet nekonečný veřejný spor.

Chci vysvětlovat pouze to, co je důležité, co lze zasadit do souvislostí a co mohu odpovědně doložit.

Nežádám o rozsudek ve svůj prospěch

Vím, že část veřejnosti už má svůj názor vytvořený čistě na základě z kontextu vytržených internetových informací. Někteří lidé jej nezmění bez ohledu na to, jaké dokumenty nebo souvislosti budou zveřejněny.

Ani proto ale nemá smysl mlčet.

Nežádám nikoho, aby mě předem považoval za nevinného jen na základě mých slov. Žádám pouze o to, aby byly stejné nároky na přesnost a důkazy kladeny na všechna tvrzení – včetně těch, která jsou namířena proti mně.

Glocin byl rozsáhlý projekt, který fungoval několik let, procházel různými etapami a podílela se na něm řada lidí a společností. Jeho skutečný příběh proto nelze poctivě uzavřít jediným titulkem, jedním policejním dokumentem ani jednou osobou, na kterou se přenese odpovědnost za všechno.

V dalších textech se nebudu vracet ke všemu, co už bylo na tomto blogu popsáno. Zaměřím se na konkrétní sporné otázky, jejich časovou posloupnost a dokumenty, které k nim existují.

Vedle témat souvisejících s Glocinem chci psát také o svém současném životě, hudební tvorbě a zkušenostech, které člověka učí znovu začínat.

Některé odpovědi budu moci zveřejnit brzy. Jiné budou muset počkat na vhodnou fázi trestního řízení.

Vždy se však budu snažit jasně odlišit to, co mohu doložit, od toho, co představuje můj osobní pohled.

Nežádám o lítost ani o slepou důvěru.

Žádám pouze o ochotu vnímat celý obraz.

Aleš Kohoutek
7. září 2026