Moje zkušenosti s Marošem Miklášem
Spolupráce s Marošem Miklášem pro mě byla jednou z nejzásadnějších zkušeností v projektu Glocin. Vstupoval jsem do ní s důvěrou, že jeho odbornost v oblasti kryptoměn a technologií přinese stabilní zisky a posílí naši společnou vizi. Realita však ukázala, jak rychle se může důvěra proměnit ve zklamání, pokud chybí transparentnost a férovost. Tento příběh je nejen reflexí konkrétní spolupráce, ale i osobním ponaučením o tom, že v podnikání je třeba stavět především na otevřenosti, důkazech a pevných hodnotách.
Úvod – První setkání s Marošem Miklášem
S Marošem Miklášem mě v roce 2016 seznámil Lubomír Bezděk. V té době jsem intenzivně hledal nové směry, jak propojit svět financí a technologií. Bezděk mi Mikláše představil jako odborníka na kryptoměny a trading, člověka, který měl zkušenosti a znalosti potřebné k tomu, aby dokázal vydělávat na nových trendech, zejména na tehdy dynamicky se rozvíjejících DLT technologiích.
Na první setkání si dodnes dobře vzpomínám. Mikláš působil sebevědomě, mluvil o příležitostech, které se otevíraly v kryptosvětě, a vzbuzoval dojem, že dokáže přetavit technické know-how do reálných zisků. Tehdy se zdál být ideálním partnerem pro vybudování nového a úspěšného projektu.
Očekávání od spolupráce
Když jsme se dohodli na spolupráci, moje očekávání byla jasná: Mikláš měl zajistit ziskovost celé technologické části. Z mé strany šlo o zásadní důvěru – svěřil jsem mu roli, která měla rozhodovat o tom, zda projekt uspěje, nebo zůstane jen u vizí.
Já jsem byl připraven nést odpovědnost za ekonomické a právní zastřešení, ale zároveň jsem trval na tom, aby nové společnosti, na nichž se projekt postaví, byly pod naším rozhodujícím vlivem. Nechtěl jsem, aby se vše točilo kolem jeho „starých“ firem, do nichž jsem nikdy neměl přístup. Proto jsme souhlasili, že Mikláš povede nově vybudovanou strukturu a právě přes něj poběží ziskové aktivity.
Byl jsem přesvědčen, že jsme našli člověka, který dokáže potenciál kryptoměn proměnit v konkrétní výsledky. Věřil jsem, že jeho odbornost a sebevědomí budou tahounem celé technologické části. Bezděk, který mě s Miklášem seznámil, mě navíc přesvědčoval, že Maroš je férový člověk, kterému se dá věřit, že s ním má osobní zkušenosti a že mu spravoval veškeré finance. Uvěřil jsem.
První zkušenosti ze spolupráce
Začátky spolupráce s Marošem Miklášem byly z mého pohledu spíše pozitivní. Přicházel s nápady, působil přesvědčivě a dokázal jednoduše vysvětlit složité technické koncepty v kryptosvětě, o němž jsem měl sice povědomí, ale ne dostatečné na to, abych na něm sám postavil jakýkoli projekt. V týmu budil dojem, že ví, co dělá, a že má jasnou strategii, jak z kryptoměnových aktivit vytvořit zisk.
První dva roky od startu projektu v únoru 2017 jsme s Miklášem ani nepočítali s tím, že by se měl „dělit“ o jakýkoli zisk. Dohodli jsme se, že všechny výnosy vytvořené nad rámec nákladů, definovaných písemně v korporátní smlouvě, budou reinvestovány, aby vznikl dostatečný bezpečnostní „buffer“. Navíc jsme oba s Bezděkem měli dostatek vlastní práce – já s tvorbou klientského portálu a celé právní infrastruktury (smlouvy s klienty, obchodníky, bankovní transakce, výplaty…) a Bezděk s budováním obchodní sítě. Proto jsme po Miklášovi zpočátku ani nevyžadovali pravidelné výsledovky. Spokojili jsme se s jeho tvrzením, že těžba běží dobře a tvoříme rezervy. Spokojili jsme se s vizuální kontrolou budování datacentra, které pro projekt Glocin těžilo digitální měny.
V roce 2020, v souvislosti s policejním šetřením celého Glocinu, kdy Policie ČR zablokovala veškeré prostředky na účtu Glocinu u Podnikatelské družstevní záložny, předložil na vyžádání nám i Policii ČR tzv. „forenzní analýzu“ těžby, podle níž byl údajně schopen tvořit zisky až v řádu tisíců procent. To byl další uklidňující prvek, který na několik měsíců utišil obavy jak v projektu, tak mezi klienty. Přesto jsem na něj v následujících měsících opakovaně naléhal, aby vytvořil výroční zprávu BIT.NXT, kterou bychom mohli zveřejnit společně s výroční zprávou Glocin Limited. Moje snaha však byla z jeho strany vždy odmítána.
Postupné zklamání a eskalace problémů
Po ukončeném policejním vyšetřování v září 2020, kdy policie uvolnila projektu Glocin zablokované peníze na účtu PDZ, jsem začal přemýšlet, jak zajistit celý systém Glocinu tak, aby nebyl závislý pouze na jediném dodavateli – na Miklášem řízené BIT.NXT International LLC. Proto jsem na začátku roku 2021 po delším zvažování a plánování přišel za Bezděkem a Miklášem s návrhem vytvořit tzv. realitní token – kryptoměnu podloženou reálnými nemovitostmi, aktivy, která je možné v případě nenadálých okolností zpeněžit. Oba mi tehdy tento koncept schválili a já začal připravovat první projekt: apartmánovou vilu v Dominikánské republice. Projekt se podařilo dokončit v relativně krátké době – během devíti měsíců od nákupu pozemku až po kolaudaci v červnu 2022, na kterou jsem slavnostně pozval celou tehdejší obchodní radu. Ta však už tehdy byla Bezděkem zmanipulovaná tak, že spolu s ním pracovala na spuštění jimi tajně budované paralelní obchodní platformy pod názvem BWAY/EVO22.
Na iniciativu tvorby realitních aktiv měl navázat i další, podstatně ambicióznější projekt hotelové rezidenční části v chorvatském Zadaru, který měl na starosti Mikláš. Ten se však podle dostupných informací nikdy ani nezačal realizovat. V České republice jsme pak prostřednictvím Glocinu začali nakupovat další realitní aktiva s cílem vytvořit stabilní a ověřitelné portfolio. Zatímco mně se tyto akvizice ve většině případů dařily a podařilo se přinést do projektu nová reálná aktiva, Mikláš stále nepředkládal žádné konkrétní výsledky.
V roce 2022 jsem už otevřeně napsal, že Glocin do BIT.NXT nepošle ani jediný cent, dokud nezveřejní jasné prohlášení o majetku a výsledovku svého podnikání. Jeho reakce na sebe nenechala dlouho čekat – doručil nám výpověď korporátní smlouvy a k tomu přidal řadu lživých tvrzení, jimiž svou verzi příběhu prezentoval klientům Glocinu.
Situace vyústila v otevřený konflikt. Bezděk, zjevně ovlivněný Miklášem a za podpory Michala Krásy (dnešního výkonného ředitele paralelní platformy EVO22), mě bez jakýchkoli důkazů obvinil, že jsem svými nákupy nemovitostí projekt zadlužil a způsobil ztrátu v řádu několika desítek milionů eur. To však nebyla pravda. Tento moment byl vyvrcholením našich sporů a předznamenal definitivní rozpad spolupráce – symbolicky stvrzený výpovědí korporátní smlouvy, kterou Mikláš podal. A to i přes mé snahy o smířlivé řešení konfliktu, kdy mezi nás vstoupil mediátor JUDr. Peter Andris. Snažil se nás znovu spojit, aby projekt Glocin neutrpěl a mohl pokračovat alespoň tak, aby se vyřešily závazky ke klientům. Já tu snahu měl velikou, Bezděk s Miklášem však nikoli – už tehdy totiž vědomě a bez mé účasti pracovali na své nové paralelní platformě. Podle svědectví, které se mi podařilo získat, chtěli na Glocin uvalit insolvenci a zbavit se tak závazků, jež s projektem souvisely. Vše nasvědčuje tomu, že peníze, které Glocin zaslal Miklášovi do dispozice, už nikdy neměly být Glocinu vráceny (jak následujícukazuje obrázek, který se mi podařilo získat od našich rozzlobených klientů).
Hodnocení s odstupem
Když se dnes ohlížím zpět, spolupráce s Marošem Miklášem ve mně vyvolává smíšené pocity. Na jedné straně jsem do ní vstupoval s upřímnou důvěrou, že dokáže technologicky zajistit úspěch celého projektu. Věřil jsem, že jeho zkušenosti a znalosti v oblasti kryptoměn přinesou stabilní zisky a podpoří vizi, kterou jsme společně s Bezděkem nastavili. Nevěřil jsem v to jen já, ale i tisíce našich klientů a obchodníků.
Realita však byla jiná. Namísto transparentních výsledků a otevřené komunikace přišly sliby bez reálného krytí, obstrukce při předkládání účetních výkazů a nakonec i kroky, které celý projekt poškodily. Největší zklamání pro mě nebylo ani v samotných číslech, ale v rozpadu důvěry. Ta se totiž nedá nahradit žádnou smlouvou ani technickým řešením.
Zároveň ale musím uznat, že tato zkušenost pro mě byla zásadní školou. Ukázala mi, že sebevětší projekt stojí a padá na lidech, jejich charakteru a ochotě jednat férově. Naučila mě, že kontrolní mechanismy a dohled nejsou formalitou, ale nezbytností. A také, že pokud někdo odmítá otevřeně sdílet výsledky své práce, je to vždy varovný signál – bez ohledu na to, jak přesvědčivě působí navenek.
Z toho plyne i mé osobní ponaučení pro čtenáře: nikdy nespoléhejte jen na první dojem nebo sliby, jakkoli lákavě mohou znít. V podnikání i v životě je nezbytné stavět na důkazech, transparentnosti a ověřitelnosti. Důvěra je cenná, ale slepá důvěra může být nebezpečná. Zvláště v projektech, na nichž se podílejí tisíce dalších lidí. Pokud někdo není ochoten ukázat výsledky své práce, je lepší udělat krok zpět – dříve, než bude pozdě.
Závěr
Příběh mé spolupráce s Marošem Miklášem je kapitolou, která se mi osobně nevypráví lehce. Byl to člověk, do něhož jsem vložil důvěru a očekávání, že bude tahounem technologické části projektu. Nakonec se však ukázalo, že právě nedostatek transparentnosti a férovosti se stal kamenem úrazu, který způsobil nejen rozpad naší spolupráce, ale i hluboké ztráty důvěry v rámci celého projektu.
Zpětně to beru jako zkušenost, která je sice bolestná, ale zároveň velmi cenná. Naučila mě dívat se více pod povrch, nespokojit se pouze se slovy a vždy vyžadovat od partnerů důkazy a otevřenost.
Čtenářům bych z toho chtěl předat jednoduchou myšlenku: partnerství, ať už v byznysu, nebo v životě, je pevné jen tak dlouho, dokud stojí na pravdě a vzájemném respektu. Jakmile se vytratí transparentnost a začne převládat mlčení nebo manipulace, důvěra se láme – a její ztrátu už většinou nelze napravit.