Díl 7: Co mi Glocin dal a co bych udělal jinak

Příběh Glocinu je příběhem víry, odhodlání, ale i chyb. Napsali jsme ho s týmem lidí, kteří mu v začátcích věřili. I přesto, že dnes už projekt ve své původní podobě neexistuje, zůstává v mém životě jako silná osobní zkušenost – a především zodpovědnost vůči lidem, kteří nám uvěřili.

Co bych dnes udělal jinak?

Upřímně: dnes bych některé věci řešil zcela jinak.

  • Právně důsledněji: Důvěra v ústní dohody ani mezi přáteli nestačí. Co není na papíře, jako by nebylo.
  • Tvrději na kontrolu partnerů: BIT.NXT nikdy nepředložilo vyúčtování své činnosti. Dnes bych takový přístup okamžitě řešil právně a smluvně sankcionoval.
  • Více komunikace s klienty: Během rozvoje projektu jsme se soustředili na výkon, ale podcenili jsme komunikaci v době, kdy začaly problémy.

Co mi Glocin dal?

Navzdory všemu mi projekt přinesl i mnoho cenného:

  • Naučil mě vést rozsáhlý technologicko-finanční projekt.
  • Zjistil jsem, jak křehká je rovnováha mezi vizí a realitou.
  • Poznal jsem, jak hluboká může být odpovědnost vůči lidem, i když formálně „už nic neřídím“.

Co může Glocin naučit ostatní?

  • Pokud stavíte projekt na důvěře, podepřete ji smluvně.
  • Nevěřte, že technika nebo struktura vyřeší vše – vztahy mezi lidmi jsou vždy klíčové.
  • Komunikujte. I když je to nepříjemné, mlčení škodí víc než přiznání problému.
  • Mějte plán B. Když vše běží dobře, máte tendenci věřit, že to bude navždy. Ale nebude!

Co bude dál?

Neskončil jsem. Dál pracuji na monetizaci pohledávek, dál odpovídám klientům a dál věřím, že ještě není konec. I když jsem firmu prodal, morálně se necítím být mimo hru.

A pokud se mi podaří najít řešení (a já pevně věřím, že podaří), které pomůže alespoň části klientů, budu to považovat za jeden z nejdůležitějších momentů svého života.

Závěrem velké díky

Děkuji všem, kdo si tuto sérii přečetli.
Děkuji každému klientovi, který nám v začátcích věřil.
A děkuji i těm, kdo mi píší – i kriticky. Protože upřímnost je dnes to nejcennější, co ve veřejném prostoru může být.

 

S úctou a vděčností,
Aleš Kohoutek